Vyplatí se koloběžka s velkými koly? Na delší trasy a terén ano

Pokud chcete jezdit déle než pár minut ke stanici a občas i po polní cestě, velká kola stojí za to. Koloběžka s koly podobnými jízdnímu kolu přejede nerovnosti bez drncání, udrží rychlost s menší námahou a dá se na ní jezdit jako na sportovním náčiní. Malá městská koloběžka je zase skladnější a lehčí. O tom, kterou zvolit, rozhoduje hlavně to, kde a jak dlouho budete jezdit.

Čím se velká kola liší od malých?

Větší kolo se přes kámen, kořen nebo obrubník přehoupne snáz, protože překážku najíždí pod mírnějším úhlem. Jízda je klidnější, ruce a nohy nedostávají tolik otřesů a po odrazu jedete déle setrvačností. Koloběžky s velkými koly mají obvykle nafukovací pláště, ráfkové nebo kotoučové brzdy a nízkou stupátkovou desku, na které se dobře stojí.

Nevýhodou je velikost a hmotnost. Do tramvaje ani do kufru malého auta se vejdou hůř a složit se dají jen některé modely.

Co jízda dělá s tělem?

Při odrážení pracují svaly stehen, hýždí a lýtek odrazové nohy, ale i stojné nohy, která drží rovnováhu. Zapojují se svaly trupu a ramen. Pokud nohy pravidelně střídáte, zatížení je symetrické. Jde o vytrvalostní pohyb, který zlepšuje kondici a srdečně-cévní zdatnost, podobně jako svižná chůze nebo jízda na kole.

Odraz a došlap jsou plynulé, bez nárazů typických pro běh. Mnoho lidí s citlivějšími koleny proto koloběžku snáší lépe než běhání, při bolesti kloubů ale vhodnost zátěže proberte s lékařem nebo fyzioterapeutem.

Komu se velká koloběžka hodí?

Lidem, kteří chtějí pohyb spojit s cestou do práce nebo na výlety, běžcům jako doplněk tréninku a těm, kdo hledají sport s menší zátěží kloubů. Oblíbená je i u majitelů psů, s nimiž lze jezdit ve speciálním postroji. Pro děti existují menší modely s nižší deskou, velikost by měla odpovídat výšce dítěte, aby dosáhlo na zem a zvládlo brzdu.

Na krátké přesuny po hladkém chodníku a s častým nošením po schodech dává větší smysl skládací koloběžka s malými koly.

Jak vybrat velikost a vybavení?

Velikost kol se obvykle uvádí pro přední a zadní kolo zvlášť, přední bývá větší. Kombinace s velkým předním kolem a menším zadním je kompromisem, který zachová stabilitu a sníží desku blíž k zemi. Pro jízdu po silnici se hodí užší pláště s vyšším tlakem, do terénu širší s hrubším vzorkem.

Na řídítka si stoupněte vedle koloběžky: v pohodlné výšce bývají zhruba v úrovni boků až pasu, aby jezdec stál rovně a nemusel se hrbit. Vyzkoušejte si, zda brzdy dobře dosáhnete a zda se vám na desku vejdou obě chodidla za sebou.

Jak jezdit, aby nebolela záda?

Stojnou nohu nechte mírně pokrčenou v koleni, trup držte vzpřímeně a odrážejte se dlouhými plynulými pohyby. Nohy střídejte každých pár odrazů nebo po určité vzdálenosti, záleží na vás, hlavně pravidelně. Kdo se odráží stále stejnou nohou, přetěžuje jednu stranu těla a záda pak bolí.

Na začátek volte kratší trasy po rovině. Do kopce se odráží těžko, z kopce zase koloběžka zrychlí rychleji, než by jezdec čekal, a brzdy u levnějších modelů na to nemusí stačit.

Na co nezapomenout kvůli bezpečnosti?

Helma by měla být samozřejmostí, při větší rychlosti a v terénu se vyplatí i rukavice. Za šera a ve tmě potřebujete přední a zadní světlo a reflexní prvky. Pravidla pro jízdu na koloběžce po silnici, cyklostezce a chodníku se mohou měnit a liší se podle typu koloběžky, proto si aktuální úpravu ověřte. Na chodníku dávejte přednost chodcům a zpomalte u vchodů a přechodů.

Před každou delší jízdou zkontrolujte tlak v pneumatikách a funkci brzd. Podhuštěné kolo se valí ztěžka a snáz se prorazí.

Zdroje

• BESIP, Ministerstvo dopravy
• Společnost tělovýchovného lékařství ČLS JEP