Je generalizovaná úzkostná porucha jen přehnaná starost? Není

Starosti má každý, třeba před pohovorem nebo když dítě dlouho nepřichází domů. Generalizovaná úzkostná porucha se od nich liší třemi věcmi: trvá měsíce, týká se mnoha oblastí života zároveň a člověk ji nedokáže „vypnout“, i když ví, že je přehnaná. Přidává se napětí ve svalech, únava, podrážděnost, potíže se soustředěním a se spánkem. Je to léčitelný stav, kolem kterého ale koluje řada omylů, které lidem brání vyhledat pomoc.

„Stačí se přestat bát“

Lidé s touto poruchou obvykle vědí, že jejich obavy jsou nepřiměřené. Rady typu „nemysli na to“ nebo „to bude dobré“ proto nepomáhají a často jen přidávají pocit selhání. Úzkostné myšlení má podobu naučeného okruhu, ve kterém se mozek snaží předvídat a předcházet každému možnému nebezpečí. Rozbít ho vyžaduje cílený postup, ne vůli.

Kdy jde opravdu o poruchu

Diagnózu stanoví psychiatr nebo klinický psycholog. Rozhoduje, zda nadměrná starost trvá většinu dní po delší dobu, zda ji člověk obtížně ovládá a zda výrazně ovlivňuje práci, vztahy nebo spánek. Lékař zároveň vylučuje tělesné příčiny podobných potíží, například poruchy štítné žlázy, vliv některých léků nebo nadměrné užívání kofeinu.

Úzkost se často kombinuje s depresí nebo jinými úzkostnými poruchami. Proto se vyplatí popsat lékaři všechny příznaky, i ty, které se zdají nesouvisející.

Mýtus o lécích jako jediném řešení

Jedna skupina lidí věří, že pomohou jen tablety, druhá se jich bojí natolik, že léčbu odmítá. Ve skutečnosti patří k nejlépe ověřeným postupům psychoterapie, zejména kognitivně behaviorální terapie. Člověk se v ní učí rozpoznávat katastrofické myšlenky, ověřovat je a postupně přestat vyhýbat situacím, které úzkost vyvolávají.

Léky, nejčastěji některá antidepresiva, předepisuje lékař, když jsou potíže výraznější nebo terapie sama nestačí. Nepůsobí okamžitě, obvykle až za několik týdnů, a vysazují se postupně podle pokynů lékaře. Léky na rychlé zklidnění ze skupiny benzodiazepinů se kvůli riziku závislosti doporučují jen krátkodobě. Jakoukoli změnu léčby řešte s lékařem, ne sami.

Vyhýbání úlevu přinese jen na chvíli

Když se člověk vyhne telefonátu, cestě nebo zprávám, úzkost na chvíli poleví. Mozek si tím ale potvrdí, že šlo o nebezpečí, a příště se ozve silněji. Okruh situací, kterým se člověk vyhýbá, se tak postupně rozšiřuje.

Podobně funguje neustálé ujišťování u blízkých nebo hledání informací na internetu. Krátce uklidní, dlouhodobě udržuje starost v chodu.

Alkohol uklidní, káva nabudí

Sklenka vína večer úzkost na chvíli utlumí, ale zhoršuje kvalitu spánku a druhý den se napětí často vrací silnější. U pravidelného pití hrozí, že se z něj stane hlavní způsob zvládání. Velké množství kávy a energetických nápojů může vyvolat bušení srdce a třes, které úzkostný člověk snadno vyloží jako další signál nebezpečí.

Co můžete udělat hned

Pravidelný pohyb, ideálně několikrát týdně, prokazatelně snižuje napětí. Pomáhá také vyhradit si na starosti krátký čas během dne, třeba patnáct minut odpoledne, a mimo něj obavy jen zapsat a odložit. Dechová cvičení se zpomaleným výdechem zklidní tělo v akutní chvíli.

Prvním krokem k odborné pomoci může být praktický lékař, který doporučí psychiatra nebo psychologa. Ke klinickému psychologovi se lze objednat i bez doporučení. Pokud máte pocit, že situaci nezvládáte, nebo vás napadají myšlenky na sebepoškození, volejte linku první psychické pomoci nebo záchrannou službu na čísle 155.

Zdroje

• Národní ústav duševního zdraví
• Psychiatrická společnost ČLS JEP